Jaký je trend krajinného plánování
Chápání zahradního a krajinného plánování se za posledních 10 let radikálně změnilo. Největší změny v tomto oboru jsou zapříčiněny sociálními a demografickými aspekty. Svět se mění rychlostí blesku. Mění se vliv rodiny, jakožto základní jednotky utvářející společnost, technologie bohatých států, rozložení moci a bídy. To vše se odráží v lidském chápání a utváření světa. Náhled na tento problém jsem získal, když jsem s mými obchodními partnery mohl procestovat doslova celý svět. Díky tomu jsem poznal rychle se měnící světový názor, který vyznával: „Co je dobré dnes, nemusí být dobré zítra“, „Buď in, jinak jsi out“. Viděl jsem lidi utápějící se v bohatství, jak s nezkrotnou touhou natahovali ruce po nejmodernějších věcech, které mohli získat. Vynakládali obrovské peníze na eleganci a přepych v podobách nejmodernějších bazénů se složitou elektronikou, vzrostlých stromech, které svými větvemi sahaly až do obývacích pokojů.
Ovšem dnes se děje něco úplně jiného. V době globální ekonomické krize začínají všichni lidé šetřit. Lidé také obracejí svůj zrak k ekologicky šetrnějším řešením, jako jsou zelinářské zahrady, přírodní koupaliště a rybníky. Tyto zahradnické trendy jsou dnes „in“. Dnešním trendem v navrhování zahrad je klid a harmonie. Termíny tak důležité pro každodenní život člověka. Lidé si pomalu začínají uvědomovat, že pompézní zahrady plné přepychu, již „nejsou v módě“. Naše představy o stylu zahrad se neustále mění. Někteří zahradní architekti jsou neustále v zajetí dramaticky se vyvíjejících zahradních scenérií a pompéznosti. Nicméně v poslední době tyto zahrady ustupují a nastupuje nová uklidňující éra zahradních kompozic. Pro příklad můžeme jít do Švédska, kde pohledově tvrdé partie zahrad změkčují výsadbami rostlin. Krajina, jak ji krajinní inženýři a zahradní architekti chápou dnes, je jiná, bližší člověku a přírodě samotné. Nosná myšlenka koncepce krajiny spočívá v jejím utváření podle přirozených zásad, klimatických oblastí, se svou přirozenou vegetací. Do těchto krajin se samozřejmě navracejí i původní druhy živočichů. Tento trend převládá hlavně v severní Evropě, kde dbají na ekologii. Také v USA je tento trend přijímán. Jako v Evropě, tak i zde, je obrovský posun při hledání správného řešení v znovu objevení a pěstování regionálních druhů rostlin. Paradoxem však je, že některé původní druhy jsou vytlačovány exotickými druhy, které zde nalezly nové útočiště. Nejen, že tady rostou, ale zde se i rozmnožují. Toto zjištění je velmi alarmující a nebezpečné. Navíc zde působí faktor nemocí, které zde nikdy předtím nebyly. Vlivem introdukce (tj. pěstování dovezených druhů na nepůvodním stanovišti) jsme dovezli i škůdce, který napadá introdukovaný druh a může vážně ohrozit i jiné druhy rostlin, které proti tomuto škůdci nemají vytvořeny ochranné mechanismy. Tyto choroby a škůdci se mohou šířit prostřednictvím našich (domácích) rostlinných druhů. Podobně je tomu u rostlin pěstovaných pro výrobu potravin. I zde je velké nebezpečí zavlečení patogenů. Tím se dostáváme k poslednímu tématu „udržitelnost krajiny“. Tento termín se vyučuje na mnoha vysokých školách a je velice složité jej vysvětlit, neboť je velmi široký. Nyní se o tomto problému diskutuje i v OSN. Tato instituce vyhlásila rok 2010 rokem biologické rozmanitosti. Tak se stalo, že naše zahrady, zelené oázy, tvoří rezervace zeleně ve světě betonu, plastů a skla. To již není trend Velké Británie, ale světový fenomén. Proto se snažme nebýt lhostejní ke svému okolí, vytvářejme okolo sebe prostředí „příjemné a zelené“ a snažme se tuto ideu předávat dalším generacím.
